8 věcí, které si omlouváme jako že jsou normální, ale ve skutečnosti nejsou: Ani proto, že to tak dělá většina!

Některé věci pokládáme za normální jen proto, že se to týká většiny. Že to tak dělají všichni, nebo se to dotýká mnoha, ale neznamená, že je to přirozené a zdravé. Děláte je i vy?

TOP 8 věcí, které pokládáme za normální, ale není tomu tak
Některé zvyky dodržujeme jen proto, že jsme tak naučeni – a to bez ohledu na to, zda nám prospívají, nebo nás vůbec těší. Stejně je tomu iv otázce normy; pokládáme za normální, což dělá většina. Zamysleli jste se ale někdy nad tím, že to vůbec normální ani zdravé nemusí být? Pokud nejsme spokojeni, a životní styl, myšlenky a hodnoty nám neprospívají, normálními rozhodně nejsou. A to bez ohledu na to, kolika lidí se to týká.

Co máme naučené a známe, nemusí vést ke štěstí
Mnozí psychologové a sociologové dokázali, že se děti učí pozorováním. Přebíráme zvyky a naučené chování podle toho, v čem vyrůstáme a co vidíme. Děje se tak zcela automaticky, z čehož plynou i pozdější výčitky partnera – Jsi jako tvoje máma. Přestože nám její chování lezlo krkem, podvědomě ho opakujeme. Stejný mechanismus působí iv případě věcí, které se obecně přijímají jako normální.

Pokud se však na ně podíváme zblízka a popřemýšlíme o nich, nic normálního a přirozeného na nich není. Představme si to tak, že člověk, který od dětství žije v úzkosti, napětí a strachu, nezná jiný stav – ergo, stav napětí je pro něj normální. Nemá ho s čím srovnávat, protože nic jiného nezná. Vyrůstáme-li ve společnosti či rodině, která nezdravé věci pokládá za normální, máme sklon uvažovat úplně stejně – tedy neumíme si představit, že by to mohlo fungovat jinak.

Toto je TOP 8 věcí, které pokládáme za normální:

1) Potlačení emocí nazýváme klidem
Mnozí lidé selhávají ve zdravém a efektivním zpracování emocí. To má za následek výbuchy hněvu, nebo okamžitou obranu ega (urážlivost a útočné hádky), pokud nám někdo řekne, co se nám nelíbí. Problémy ignorujeme, ve vztazích reagujeme pasivní agresí, nevyslovíme co nám vadí a po čem toužíme.

Raději emoce utlumíme, nevěnujeme pozornost trápením, a nazýváme to duševním klidem. Setkávám se s mnoha lidmi, kteří s přehledem tvrdí, že je nic netrápí, ale očividné napětí, neverbální komunikace a signály těla tvrdí pravý opak. Potlačení a ignorance emocí neznamená, že jsme je zvládli zdravě zpracovat, neznamená ani klid v duši; značí jedině to, že lžete sami sebe a neřešíte, co vás trápí.

2) Absenci dramatu zaměňujeme se spokojeností a štěstím
Pamatuji si výrok, který tvrdil, že lidé nejsou šťastní, naučili se být jen spokojeni. Pokud žijeme naoko bezproblémový život, ve kterém se neděje nic extra negativního, neznamená to, že je šťastný. Lidé chodí do práce, mají rodiny, ale ve středním věku cítí jakési prázdno a nenaplnění. Že se v manželství nehádáme a máme stabilní práci, není ekvivalent štěstí. Slyšela jsem příběh o právníkovi, který měl slušné děti i pohodové manželství.

Dlouhá léta se snažil utvrdit v tom, že je spokojen, avšak jednou si uvědomil (a připustil) opak. Nezáleželo na tom, že se s manželkou nehádají ani kolik peněz vydělává – prostě nebyl šťastný. A tak skoncoval s prací i manželstvím a následoval svůj celoživotní sen, který dosud ignoroval – a skutečně, poprvé v životě, pocítil, jak je to být šťastný.

3) Únavu a všemožné bolesti připisujeme přibývajícímu věku
Věc, kterou pokládáme za normální, neboť se to vztahuje na většinu, je neustálá únava a bolesti. Nikoho nenapadne, že za vším může stát špatná strava, a životní styl jaký lidstvo vede – to znamená sedavé zaměstnání, žádné slunce, žádná příroda a ukotvení v podobě kráčení naboso. Naše první cesta po probuzení nevede k rodině, ale ke kávovaru, poslední minuty a hodiny před spánkem netrávíme na vzduchu, ale před televizí na sedačce. Konzumujeme jídlo, kteří naši předkové ani neznali – ale pořád to připisujeme stárnutí těla a mysli, ne životu, kterým jsme se na míle odklonili od zdravého fungování.

4) Myslíme si, že nemít chuť na sex je normální součást dospělého života
Mnohé páry pod nátlakem povinností sex omezí, není ale normálně žít jako spolubydlící. Není zdravé necítit touhu po sexu s partnerem. Spousta žen však pokládá absenci libida za zcela běžnou, a tedy normální. Na tom ale nic normálního není.

Zdravý člověk má mít chuť na sex, tak to zařídila příroda. Pokud je tomu jinak, něco není v pořádku – buď životní styl, vaše psychika nebo hormony. Každopádně je nutné si uvědomit, že absence sexu v partnerství není v pořádku, a že tak funguje většina odráží jen nesprávné fungování společnosti, ale ne zdraví a přirozenost.