Tajemství mladé, zářivé pleti bez vrásek? Chyba, pokud se vyhýbáte živočišnému tuku

Mnohé ženy se vyhýbají živočišnému tuku jako čert kříži, avšak dělají obrovskou chybu. Proč?

Vyhýbáte se živočišnému tuku? Děláte tak velkou chybu
Tuk potřebujeme, a to nejen pro zdraví buněk, ale také pro krásnou vypadající pleť. Není strašákem, ale naším nejlepším kosmetickým (a zdraví prospěšným) přípravkem.

Je mi 33 let, přesto mi lidé hádají o deset méně. Starší dámy mi tykají a chovají se ke mně jako k holčičce. Nemám vrásky, můj věk prozrazuje snad jen pár šedivých vlasů, protkávaných mezi mojí hustou a vlnitou hnědou hřívou. A i ty jsou důsledkem genetiky (díky, mami!). Nepoužívám a ani jsem nikdy nepoužívala drahé kosmetické přípravky. Nepotřebuji se malovat, make-up nevlastním. Nemám kruhy pod očima, které bych musela maskovat. Mé tajemství je jednoduché – jím živočišný tuk a minimum sacharidů, žádný cukr a sladkosti.

Chyba, která udělala z tuku nepřítele
Tuk je již desetiletí vnímán jako problém, který způsobuje kardiovaskulární choroby, vysoký cholesterol a obezitu. Dodnes se tímto předpokladem řídí většina lékařů, avšak neoprávněně. Všechny výzkumy, na kterých stojí doporučení komisí pro zdravý jídelníček, vycházejí z nesprávně interpretovaných a upravených studií, které byly několikrát vyvráceny.

Výzkumům, které dokázaly (několikrát) opak, tedy že tuk potřebujeme a nezpůsobuje výše zmíněné problémy, se nevěnovala pozornost. Zamítli se pod koberec, protože prostě nespadali do hypotézy, která byla už dávno rozšířena jako pravda, byť neprokázána.

Největšímu podvodu v dějinách výživy se však dosud nevěnuje žádná pozornost, a ačkoli mnoho vědců a lékařů léčí nízkosacharidovou a vysokotučnou stravou problémy jako cukrovka, poruchy srdce, autoimunitní choroby, alergie a trávicí poruchy (Crohnova choroba), výsledky se ignorují.

Opakovaná lež se stává pravdou
„Myšlenka, že je tuk nezdravý, je v našem národním povědomí již tak dlouho pevně zakořeněna, že o ní často přemýšlíme spíše než o selském rozumu než o vědecké hypotéze,“ píše ve své knize Velké tučné překvapení: Proč máslo, maso a sýr patří do zdravého stravování, investigativní novinářka Nina Teicholz.

Právě ona prozkoumala všechny výzkumy, vedla rozhovory s mnoha vědci a vedoucími studií, a dokázala, že všechno je podvod. Žádný výzkum nedokázal škodlivost tuku ani spojitost s obezitou a srdečními chorobami; přesto se jejich výsledky upravily tak, aby se daly interpretovat v neprospěch tuku. Mnoho studií, poukazující na nesprávnou interpretaci těchto výsledků, a vyvracející škodlivost tuku, byly ignorovány.

Nesprávná hypotéza přijatá lékaři dříve, než byla prokázána
Myšlenku, že tuky způsobují kardiovaskulární choroby, rozvinul fyziolog Ancel Keys. Bylo to v době infarktu prezidenta Eisenhowera, a nárůstu infarktů, které si neuměli lékaři vysvětlit. Amerika potřebovala odpověď a tu jim, byť nesprávnou, poskytl právě Keys. Němu „vděčíme“ za to, že jeho myšlenka, ničím nepodložená, se ujala a lékaři ji přijali doslova a do písmene bez důkazu.

V roce 1913 se uskutečnil výzkum na býložravcích (králících). Ruský patolog Nikolaj Aničkov tvrdil, že dokáže králíkům poškodit cévy vysokým přídělem cholesterolu. Králík, jakož i ostatní býložravci, nejsou biologicky uzpůsobeny na živočišnou stravu, z toho důvodu se jim samozřejmě nevedlo dobře. Aničkov prezentoval výsledky jako jasný důkaz, že cholesterol poškozuje cévy a srdce.

Výzkum s jinými býložravci se opakoval několikrát i se psy. Psi, jejichž přirozená strava je převážně živočišná jako strava člověka, naopak prosperovali. Svět i vědecká komunita však věnovala pozornost králíkům. Rozhodla se ignorovat fakt, že býložravci nejsou na živočišný tuk uzpůsobené, jakož i zdravotní benefity tuku, prokázané u psů.

Kde je strach, hledá se řešení – a věří se také nesmyslům
A tady přichází slavně neslavný Ancel Keys. Keys si všiml, že cholesterol je přítomen v živočišných tucích i v cévách. Závěrem bylo, že tuk způsobuje zvýšení cholesterolu a následně srdečně-cévní choroby. Po infarktu prezidenta se bez jakýchkoli důkazů doporučilo snížit příjem živočišných tuků na minimum a přejít na rostlinnou stravu. Tuto myšlenku, respektive předpoklad, zpochybnilo mnoho vědců a lékařů. Keysova odpověď? Byl dotčen a ublížen. Rozzlobil se a rozhodl se svoji hypotézu stůj co stůj dokázat.

Vybral si 22 zemí, ve kterých sledoval jen muže a vliv stravy na zdraví srdce. Do výsledků však zahrnul jen šest zemí, které se mu do prvotní hypotézy hodily – ostatní ignoroval. Mezi těmi ostatními bylo například Švédsko či Dánsko, jejichž jídelníček obsahoval množství živočišného tuku, avšak nikdo infarktem ani poruchami srdce netrpěl.